Leden 2016

Je to skutečně život, který chci?

25. ledna 2016 v 21:20 Život po maturitě
Myslela jsem si, že je všechno tak perfektní. Mám byt, celkem fajn práci, přítele.. Celkem bez starostí. Ale ukázalo se, že nic není tak, jak se zdálo.. Že chodím cvičit? Výsledky pořád nemám.. Že pracuju? A co z toho? Peníze mi z toho kápnou, ale jsem pořád unavená a můj osobní život by se dal popsat pěti slovy.. Ne. Já bych teď měla studovat, žebrat u rodičů o peníze na roční MHD, mít ty studentské výhody a všechno takové. A ne se bát víc a víc každou vteřinou, co bude dál.
V neděli jsem se vracela od přítele z toho "našeho" prdelákova. Bydlela jsem vždycky asi 10 minut jízdy autem od něj.. A uvědomila jsem si, že do "rychlíka" (bus, který do Prahy jede asi tak 20 minutek, protože skoro nikde nestaví) nastoupit nechci.. Že chci jet autobusem, který staví tam u mě. Že chci zpátky svůj starý život. Možná jsem neměla peníze na kdejakou pitominku. Za to jsem měla rodinu. A aspoň nějakou jistotu. Bydleli jsme spolu. Já, máma, ségra a moje milovaná Chisinka. A tátu jsem taky vídala. Teď už pomalu nevím, jak vypadá.. A i když se na něj pořád nepředstavitelně zlobím za všechno, co mi udělal, pořád je to můj táta.. A já ho budu pořád mít ráda.. A jsem hrdá na jeho úspěch. Někdy si představuju, že se nic z toho všeho nestalo.. Vracím se ráda do "třeťáku" gymplu, kdy jsem ani neměla řidičák a všude jsem se dopravovala autobusem.. To bylo období, které se mi líbilo víc, než cokoliv.. Nadávat na to, kolik učení mám a nic nestíhám a nakonec to nějak vždycky doklepat.. Co je tohle? Nedělám ani to, co mě baví.. A procházky? Kam se můžu jít v Praze, aby mě nikdo neviděl? Nikam.. Leda tak z postele do koupelny a zpátky.. Chybí mi můj les, chybí mi příroda, chybí mi běhání v přírodě.. To všechno mi strašně moc chybí.. A ten pocit, že jsem všechno ztratila a ještě ztrácim, je asi ze všech nejhorší.. Chci to změnit. Chci život takový, abych s ním byla spokojená.
A to platí pro všechny.. Sedněte si a zamyslete se, jestli se vám život líbí takový, jaký zrovna je.. Je to důležité pro všechno.. Nevíte, co máte, dokud to neztratíte.. Moc mi chybíš.

Papírnictví a Ikea

14. ledna 2016 v 17:08 Život po maturitě
Vždycky mě zajímalo, proč asi miluju papírnictví.. Jako nový propisečky, obálčičky, sešítečky, fixečky a podobné serepetičky. Fakt netuším, kde se ve mě ta závislost na tomhle vzala. Každopádně díky mému pobytu v Praze objevuju různě a různě papírnictví. Třeba v Paláci knih Neoloxuro na Václaváku. Úplně dole, v -2 je papírnictví. A tam je ale věcí. Propisky - skvosty, které jinde nenajdete. Bloky, sešity, obálky, kartičky do kartoték. No prostě boží. Nebo je další v Palackého ulici, kde jsem pečená a vařená, protože pracuju ve Vodičkově :) tam je taky všechno. Do papírnictví bych asi měla mít doživotně zákaz vstupu, protože tam vždycky nechám peněz..
Ale víte co? v neděli jedu do další svojí závislosti. A to do Ikey. Vymyslela jsem totiž, jak vykouzlit pracovní místo i pro mě v našem pidi bytě. No a výplata přišla ráno, zacáluje se nájem a tak podobně, a pak se jede hýřit do úžasného domu se švědským nábytkem!
Ještě někdo je úchyl na Ikeu a papírnictví? :)

Crimson Peak

14. ledna 2016 v 17:02 Život po maturitě
Vždycky jsem byla totální a neúnosný strašpytel a mám dojem, že se to nezmění. Sice jsem párkrát zkusila léčebnou metodu (kterou jsem sama vymyslela jen tak mimochodem), dívat se na obrázky z hororů (ale jen za světla) a říkat si, jak si to herci asi užili a kolik srandy při tom bylo. No. V momentě, kdy jsem měla vkročit do chodby, v domě postaveném pro 6ti člennou rodinu, kde jsem zůstala úplně sama a v té chodbě nebyla ani jedna žárovka a projít tu dlouhou trasu mezi mým pokojem a koupelnou, čili jedinými body světla, se moje léčebná metoda ukázala absolutně neúčinná, protože jsem nastartovala tempo, že by mě nechytilo ani seberychlejší zombie a ještě k tomu jsem řvala, že by se mě lekla i samotná Samara.
Ale tohle. Tenhle film. Už od chvíle, co jsem zjistila, že hlavní hrdina je Thorův batr nebo prostě jen Tom jsem věděla, že to musím vidět. No a stalo se. Problémy s lezením do vany nebo chozením k bráně ve tmě nechme stranou. Někdo film odsuzuje a někdo zase vyzdvihuje. Duchové mě děsili, to jako jo. Co mě ovšem děsilo asi tak pětkrát víc byla lady Lucille, která s nožem nepříčetně pobíhá po domě a snaží se zabít Edith. Za mě hlavní hrdina boží.. Lechtivé scény jsou taky boží. Hlavní hrdinka ušla. Lady Lucille - výkon taky super. Co mě nepřestává hryzat je to odhalení toho tajemství.. Ne, že bych vám to chtěla vyslepičit, ale chápejte, co přesně se stalo manželkám/duchům, co lezou po tom domě? Já to prostě chci vědět. A dům? Chci vědět, kde ten viktoriánský skvost jako stojí..
Takže za mě strašpytla film určitě doporučuju. Můj šálek kávy to byl i s těma duchama :)

Cvičení na strojích

7. ledna 2016 v 16:06 Fitness deník
V úterý jsem byla poprvé cvičit někde, kde se opravdu cvičí a to dokoce na strojích. Vzhledem k tomu, že je to asi 10 metrů od bytu, kde bydlím, je to super. Ta věc (nevím, jak to lépe nazvat) se jmenuje Expreska. Jedná se o kruhový trénink pro ženy. V místnosti se nachází několik strojů, které jsou zaměřené na různé partie a části těla. Některé jsou opravdu zvláštní, ale rychle pochopíte, jak je používat. Mezi stroji jsou také jakési mezizastávky, na kterých se běhá, skáče, stepuje či co.. Abych to shrnula. Poměrně jsem se zapotila a až se do toho dostanu, budu si stroje dávat na větší zátěž. Moje koleno holt bude trpět společně se mnou. O víkendu jedu vyzvednout nějaké věci z domu, takže si tam posbírám zbytky svojí sportovní osobnosti, včetně svojeho sportovního oblečení, a pak to teprve bude něco. Nejlepší je, že jen zamávám kartou a je to Smějící se

Multisport Benefit

4. ledna 2016 v 18:42 Fitness deník
Jakožto zaměstnanec jsem dostala kartičku "Mulisport Benefit". Nevím, jak to s ní funguje normálně, ale určitě jí můžete mít všichni. Mě to platí firma a já jí zítra poprvé okusím. Je to něco jako bezplatná permanentka kam chcete. Néé. Na stránkách mají seznam sportovišť, kde tuhle super věc můžete používat a jak dlouho. Já jí okusím v Expresce. Zjistila jsem, že je asi tak 10 metrů od našeho bytu. Je to kruhový trénink pro ženy, na půl hodinky, to by mě snad zabít nemuselo. Dá se využít i jinde. Třeba v aquaparku! Ne fakt.. Jediný, co to nepodporuje, je jezdectví, což je teda blbý, ale tak taky nejde všechno že jo.. Asi bych měla články zkracovat. Ze mě se totiž nestane ten typ, co vám to všechno poví do kamery (líbí se mi to, ale nejsem na to nějak stavěná), tak abyste se vůbec dočetli až sem!

Co se stalo?

4. ledna 2016 v 18:27 Život po maturitě
Za tu dobu, co se zde neobjevil žádný článek, se toho stalo opravdu hodně.
Především - přišla jsem o nejúžasnější bytost ve svém životě. Mojí Chisinku. Koncem léta onemocněla a po změně veterinářky jsme zjistili, co jí je. Ať se snažila sebevíc, nedokázala jí pomoci.. Chisinka nejedla, nepila, hubla.. Už ani nevítala. Byla to největší rána, jakou jsem zažila.. Chybí mi víc, než si kdo dokáže představit.. V duchu ale vím, že na mě stále dohlíží a stále je tu se mnou.

Stalo se ale i něco pozitivního. Potom, co jsem dva měsíce strávila úplně sama v domě pro 6ti člennou rodinu, jsem se rozhodla s tím něco dělat. Máma se totiž se sestrou odstěhovala do Prahy a já jsem z toho domu každý den dojížděla do Prahy do práce a večer se zase vracela.. A věřte mi - s pracovní dobou do sedmi to není jednoduché! Nejdřív jsem byla nakvartýrovaná v bytě u babičky. Spala jsem v obýváku - jeden měsíc osobní život žádný, soukromí žádné. Spala jsem na gauči v obýváku. Ale díky za to! Babička totiž bydlí přes silnici od zastávky metra. Takže ne, skutečně nemusíte vstávat v 5 ráno, abyste se vyhnuli zácpám na Strakonické nebo na Pražském okruhu. A babička si mě tam hezky krmila, skoro do prasknutí. Poté, co mi asi na 10 bytů bylo odpovězeno, že už je pronajatý - i přesto, že jsme měli domluvenou prohlídku - jsem konečně našla byt. Takže ano - od 6.12. jsme nastěhováni v bytě v Praze. Je to malý byt, ale co víc potřebujeme? Jo jasně, asi by se mi líbila víc třeba vana nebo aspoň sprcha, ve které by byla šance se pro něco ohnout a nerozbít hlavou zeď popřípadě plastové dveře. Ale nemůžu mít všechno že jo..

Co se týče práce - z brigádnice jsem povýšila na recepční a následně na marketingovou manažerku. Docela dobrý ne? Pořád sice sedím na recepci, ale to proto, že není další recepční..

A škola? Chtěla jsem znovu podat přihlášku na marketing a také na novořeckou filologii - světe div se, chtěla bych umět řecky. Ale jaké to překvapení, když jsem konečně pochopila větu "Každý uchazeč musí absolvovat testy NSZ.".. Aha, zrada. Takže marketing a PR pápá minimálně do příštího podávání přihlášky. Během asi týdne jsem si vymyslela alternativy (ne vlastně je ještě pořád vymýšlím).

Každopádně nějaká sumarizace - z vyplašené vidlačky, která ani neuměla dojet z Anděla na Můstek, aniž by se ztratila, je teď oprsklá pražačka, která se celkem sebejistě pohybuje všemožnou "sockou" (jooo už umím i městský slang) a celkem obstojně i autem. Jo autem! Fakt jsem na sebe hrdá, že se po Praze pohybuju autem. I přes centrum, abyste věděli!!

Momentálně můj život nevyplňuje prakticky nic jiného, než jen pohyb z bytu do práce, z práce do bytu, z bytu do domu, kde bydlel přítel a občas z bytu do jiného bytu! Ale neřekli byste, jak je práce únavná.. Takže svůj život budu vyplňovat ještě psaním toho, co se mi zrovna prožene hlavou. Samozřejmě sem tam nějaká fotečka. BTW: už jsem asi po stopadesátý dneska kejchla a fakt netušim proč. Zima mi totiž neni.