Leden 2018

Totální vyčerpání

31. ledna 2018 v 14:28 Život po maturitě
Nikdy si nejsem moc jistá, čím to vlastně je.. přijde den, někdy je to týden, někdy víc, kdy jsem naprosto hotová. Angličtina má pro to krásný výraz - exhausted. Neumím to přesně přeložit, ale je to ta chvíle, kdy ve vás nezůstane ani kousek energie..
Zrovna teď je ta chvíle. Zkouškové je stále v plném proudu, ačkoliv se snažím na 180%, tak to neni jednoduché a tři zkoušky jdu dělat na druhý pokus, jednu dokonce na třetí.. Do toho chodíte do práce, kde se plánuje další sezóna, takže listujete tisíce nových položek a nesmíte udělat chybu. Do toho musíte uklidit ten příšerný binec, co se neustále vytváří v bytě a vy ani nevíte, jak se to tam dostalo.
A pak to přijde - naprostá černota, žádná myšlenka (minimálně žádná kloudná myšlenka, páč na utrácení myslíte pořád). Nejradši byste si zalezli do postele a spali několik dní v kuse. Vlastně co do postele. je to ta chvíle, kdy jste schopni usnout úplně kdekoliv (nezavírejte oči v MHD, to se může vymstít). Už v podstatě jen přemýšlíte nad tím, kde nabrat ten čas navíc na další spánek..
Můj koloběh dne vypadá asi takhle: ráno naprosto vyčerpaná vylézt z postele a vypravit se do práce. Dolézt do práce a hned si lupnout rychlého cukru. Po 3 hodinách na školení už to pomalu vypadá, jako že jsem chodící mrtvola. Následuje oběd z fastfoodu, protože z vyčerpání a nedostatku času nestíháte vařit. Teď musím doklepat zbytek dne. Ještě mě čeká cesta pro recept do Podolí, což znamená naprosto opačný směr, než kterým potřebuji jet.. V pátek mě čeká další zkouška, na kterou nic neumím ještě pořád. Ale nemůžu se obrat o spánek, protože to už bych ráno nevstala..
No, je to skutečně zajímavé, tahleta nová zkušenost práce vs. studium :D

Jak to vlastně vypadá?

22. ledna 2018 v 16:48 Život po maturitě
Jsem tu zpět! Našla jsem ve svém plném programu chvíli na napsání článku.

Jak to vlastně vypadá, když pracujete a studujete? Budu upřímná - není to takový ten krásný život, kdy vám následně zvýší plat úměrně tomu novému vzdělání. Ne. Ve skutečnosti vám začnou kolegové buďto závidět nebo házet klacky pod nohy. Naštěstí mám skvělýho šéfa, který drží nade mnou ochranou ruku (ne, že by se to ostatním líbilo). Závistivci typu nikdy nestudovali nebo s velkými obtížemi dodělali bakaláře a na nic dalšího už neměli o vás budou roznášet drby, jak práci nestíháte, jak se v práci flákáte a učíte se. No jo, je zkouškový, to učení ke mě v podstatě přirostlo a chodí se mnou všude, včetně práce. Ale ne, neučím se tam.. Pak jsou tam ti, kterým se absolutně nebude líbit, že si berete dovolenou celý den na jednu hloupou zkoušku, která zabere tak hodinu. O co jde? Moje dovolená, můj čas! Ale víte co? Prostě je ignorujte. Narvěte si sluchátka až do mozku a buďte v klidu, jako já :)

A jak to vypadá ve škole? No, nejdřív se flákáte a říkáte si, jak to všechno bude jednoduchý. No, a pak přijdou termíny a vy tušíte, že vám trochu začíná hořet koudel u zadku. Ale v pohodě, jeden víkend sednete, nejíte, nepijete a uděláte všechny seminárky a eseje najednou. Ale tím to nekončí. O chvíli později zjistíte, že tak nějak nemáte zpracovaný podklady pro učení, ale protože jste strašnej prokrastinátor, tak raději přepíšete celý sešit s řečtinou, než abyste se pustili do toho, co opravdu hoří (poněvadž řečtinu a zkoušku máte dávno hotovou). No a nakonec se nakopnete a hrdě si nosíte svoje barevný papíry s poznámkama. V den zkoušky ale zjistíte, že to bylo málo a můžete tam mít barvy, kolik chcete, ale v momentě, kdy paní doktorka vytasí modely, který vás víceméne minuly, tak jste stejně v pytli. A pak, když se vám snaží pomoct, aby vás nemusela vyhodit, jen čumíte na odchlípnutej koberec ze zdi..

Je to moje volba, můj boj. Ale baví mě to :D testuju svoje limity a svojí paměť a jedním (nebo dvěma a více) neúspěchy se, rozhodně nenechám odradit :)