Naděje umírá poslední

2. února 2018 v 21:21 |  Život po maturitě
Naprosto dokonalá příležitost. Zkouškové je v plném proudu a já se nestíhám učit, protože jsem za prvé prokrastinátor a za druhé chodím do práce. Ale vzhledem k tomu, že na každý předmět mám tři pokusy, tak v tom nevidím takový problém. Vlastně tam vidím stále tu naději, že se nade mnou vyučující slitují, nebo že se nějakým neuvěřitelným zázrakem naučím danou látku asi tak za dvě hodiny..
Ale přeci jen se zázraky dějí. Minulý víkend jsem si zpracovala poznámky z předmětu, ze kterého jsem dnes dělala zkoušku. V pondělí jsem si je chtěla vytisknout. Na to jsem samozřejmě zapomněla. V úterý jsem v práci nebyla, dělala jsem zkoušku. Takže poznámky jsem tiskla až ve středu. Ale já si poznámky potřebuji ještě barevně označit svými perfektními zvýrazňovači, což při 46 stránkách full textu, chvíli trvá.. No, takže jsem se v podstatě začala učit až včera odpoledne po příchodu z práce a v půl 11 jsem byla tuhá. Nestihla jsem ani zdaleka přečíst půlku.. Dnes ráno jsem vyrazila na zkoušku s tím, že si jí příští týden zopakuji. Jak zlatí ti vyučující jsou!! Se spolužákem jsme oběma vyučujícím říkali v podstatě naprosté nesmysly, které nám zrovna vysvitly.. Nikdy bych si za svůj dost chabý výkon nedala ani známku, natož pak zápočet. Ale ano, naděje umírala poslední. Naděje, že se smilují a dají mi zkoušku. A tak se to stalo - všichni dnešní účastníci prošli :D

A tak zní poučení - nevzdávejte se naděje!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sacharin Sacharin | E-mail | Web | 4. února 2018 v 11:27 | Reagovat

Zařazeno do  výběru TT. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama